Úterý 19. 8. 2003
7.00 - vstáváme.
9.00 - jsme po snídani, máme sbaleno a pomalu opuštíme Bígr. Sjíždíme zpátky k Dunaji a vychutnáváme si pohled na nádhernou řeku, sevřenou v těchhle místech horami, vysokými okolo 600 metrů. V Cazanele Mare, neboli "Velkých kotlích" se Dunaj zúží ze 2 km, na pouhých 170 metrů. Je prý zde hluboký 80 metrů !
Za Cazanele Mici, neboli "Malými kotli" se do Dunaje vlévá potok Mraconia. Tady stavíme a s úžasem koukáme na 40 metrů vysokou, do vápence vytesanou tvář dáckého vojevůdce Decebala, kterou tady na návrh sochaře Condarcea tesají horolezci. Fotíme a protože je zase neuvěřitelnej hic, koupeme se v krásně čistém Dunaji ( taky mě to udivuje, když vim, co se do něj všechno hází ).
12.30 - před nějakou vesnicí nás staví chlapi v uniformách. Jsou to zřejmě celníci. Prohlídli si naše pasy, pozdravili nás a popřáli nám Drum bun.
12.40 - tankujeme v obci Iesenita, před Oršavou, 47 litrů za 1 200 000 Lei.
13.00 - projíždíme Orsavou, ale nestavíme. Chceme stavět až na přehradě Železná vrata, kde má bejt podle Míry muzeum přímo v hrázi.
14.00 - jsme u hráze přehrady Železná vrata, kde je i přechod do Srbska. Stavíme a hledáme muzeum. Všude je plno ozbrojenců, ptáme se na muzeum, ale jedna ženská v uniformě nějaký ostrahy a s pistolí nám odpovídá, že muzeum je v rekonstrukci.
Pro "změnu" je šílený vedro a kluci začínají otravovat, že se chtějí koupat. Jedeme zpátky k Oršavě a sjíždíme z hlavní k nějaký zátoce, kde vidíme Dacii a koupající se Rumuny. Všude okolo je dost velkej bordel a plno vos.
Vaříme jídlo a děti jsou samozřejmě hned ve vodě.
17.15 - najezený a vykoupaný odjíždíme od zátoky, směr Baile Herculane.
18.15 - jsme v Baile Herculane. Stavíme ve středu tohodle nádhernýho lázeňskýho města a jdem na kolonádu k soše Herkula, podle kterýho jsou lázně pojmenovaný. Ten si tady podle pověsti vyléčil rány, po boji s Hydrou.
Vypadá to tady trochu jako ve Varech, ale některý lázeňský budovy jsou totálně zdevastovaný a všude je dost velkej bordel. Hlavně pet flašky, ale i hadry a různý zbytky ovoce a zeleniny. Celkově z toho ale dejchá duch majestátnosti a dávný slávy. Vždyť o existenci zdejších lázní se ví už od 2. století, kdy tady vládli Římani. Největšího věhlasu ale dosáhlo Baile Herculane ve století devatenáctým, za Rakouska - Uherska, kdy patřilo mezi nejvýznamnější lázně v Evropě.
Procházíme se kolem říčky Cerna protékající centrem, kolem níž vyvěrají termální prameny, tvořící v kamenech malý horký bazénky, ve kterých leží lidi. Je to zvláštní, ale je mi jasný, že to musim taky zkusit. Z představy jak se válim přímo na kolonádě v tom bahnitým a horkým, přírodou vytvořeným bazénku a pozoruju korzující lidi nahoře na břehu, mě vytrhuje Míra, s poznámkou, že nejdřív musíme někde najít nocleh a pak se můžeme oddávat lázeňským kůrám.
Jedeme směrem za město, pořád kolem říčky Cerna až přijíždíme k nějakýmu novýmu bazénu za kterým jsou vidět stany. Stany ale stojí i přímo u silnice a čím je jich víc na jednom místě, tím je jasnější, že poblíž je nějakej bazének s termální vodou.
Přijíždíme do jednoho z kempů a odstavujem auto. Ceny v rumunských kempech jsou opravdu neuvěřitelný. Za auto si výběrčí říká 25 000 Lei, za stan taky, počet lidí ho nezajímá. Kemp vypadá asi tak, že je to louka, kde stojí stany, uprostřed je kohoutek s vodou a dvě kadibudky pro otrlý, jedna dámská, jedna pánská.
Stavíme stan a pak se jdeme projít. Zjišťujeme, že ten novej bazén, hned za našim kempem je napuštěnej termální vodou, z čehož jsou děcka samozřejmě hotový. Protože je otevřenej nonstop, slibujem jim, že až půjdem zpátky, tak tam zajdem.
Jdeme zpátky po cestě po který jsme sem přijeli. Všude je plno krámků s plavkama a podobnejma věcma. Kupujeme si naprosto skvělý placinty ( něco jako langoše ), my dospělý s brynzou, děti s nugetou. Kolem silnice všude stanujou lidi a protože všude chodí v plavkách dolů k řece, jdem se za nima podívat. I tady jsou na různých místech bazény plný horký vody. Všude je sirnej zápach a v betonovejch bazénech leží lidi a evidentně si to užívaj. Svlíkáme se do plavek a lezeme do jednoho z bazénů. Vypadá trochu jako žumpa i je tak cejtit. Akorát voda je tady horká. Děti jdou do bazénu za náma, ale jeden pán nám naznačuje, že děti by sem chodit neměly, kvůli srdci a že voda je snad radioaktivní. Necháváme je teda v bazénku jenom chvíli, my jsme tam asi 15 minut, a to už nám všichni naznačujou, že máme jít ven. Samozřejmě je poslechnem, protože nevíme, co s náma voda udělá. Všechno je v pohodě, cejtíme se skvěle, akorát děsně, ale příjemně unaveně. Děti si hrajou u super ledový říčky Cerna, která mi trochu připomíná šumavskou Vydru. Zkoušim, co se mnou udělá po tý horký lázni ledová voda a skáču do tůňky. Odvážnej Kryštof jde za mnou, ale brzy mastíme ven, voda je totiž jako led. Když si čuchnu ke svojí kůži, připadam si jako škrtátko z krabičky od sirek, ale je mi fakticky moc dobře i bolavá noha bolí míň. Ale když člověk z takovýho sirnýho bazénku vyleze, je unavenej a klíží se mu oči.
Po příjemný koupeli se vydáváme zpátky ke kempu. U termálního bazénu řve muzika letní rumunský hity, pomalu se stmívá. Platíme vstupný, za dospělýho lidových 25 000 Lei, za dítě 15 000 Lei na celej den. V bazénu je příjemně teplá voda, odhadem tak 30 stupňů a jsou tady i dva tobogány. Nějakej plavčík nám do nich pouští vodu, děti jsou totálně k neudržení a řádí jako šílenci. Kromě nás je tady už jenom asi tak deset lidí, jinak nikdo.
Když už začínáme bejt z toho všeho koupání úplně rozmočený, s obtížema přemlouváme děti, že už je třeba jít, nebo se úplně rozpustíme. Musíme samozřejmě slíbit, že zejtra se půjde do bazénu zase.
Po umytí hlav šampónem ( i do sprch tady totiž teče ta termální voda ) pokračujem v cestě do kempu. Kluci usínají prakticky za chůze, takže je akorát jako srolovaný koberce házíme do auta do pelechu. Stavim s Filipem stan, pak se jdeme s Dášou projít. Procházíme kolem aut a stanů a pozorujeme večerní život rumunských "lázeňáků". Auta jsou většinou otevřený a na plný kule z nich valej splašený trumpety. Někde vařej jídlo, nebo popíjejí, všude běhá plno dětí, jinak ale pohodička na to, kolik je tady všude lidí. Stavíme v jedný z hospůdek, já si dávam točený pivko a Dáša Colu. Přicházíme až k sirnýmu bazénku ve kterým jsme se odpoledne koupali a zjišťujeme, že i v noci je v plný permanenci. Oproti koupání za světla už ale nejsou třeba plavky. Odoláváme pokušení ještě jednou do něj vlízt a vracíme se pomalu zpátky.
Po příchodu do kempu vidíme vytočenýho Míru, kterej nadává na Rumuna, kterej parkuje vedle nás s Dáčií, protože i on samozřejmě na plný kule vyhrává. Zalehávam k Filipovi do stanu a přes děsnej kravál okamžitě usínam.