Pondělí 18. 8. 2003
6.30 - vstávám, protože mě vzbudily zvuky zvonů. Dole pod náma ženou krávy na pastvu. Beru foťák a fotim. Chlápek, kterej krávy hnal se na mě ale obořil: "Pane, já nevim o tom, že bych vám dovolil mě fotit !" Namítam, že jsem nefotil jeho, ale krávy, je ale vidět, že je pěkně naštvanej a stejně mi nevěří.
Na to je třeba dát pozor. Je vidět, že na Bígru maj turistů, který je sem jezdí očumovat plný zuby. Když se vžiju do jejich kůže, vůbec se jim nedivim.
Ostatní se taky začínají pomalu probírat a tak vaříme snídani. Po snídani se vydáváme na procházku okolo Bígru, tak, jak nám to včera v hospodě poradil pan Fořt. Asi 100 metrů za kostelem je baráček paní Řehákové, kterej známe z Kudrnova průvodce jako muzeum obrázků malíře Řeháka. Ptáme se opatrně paní Řehákové, jestli bysme mohli to muzeum vidět. Ona se směje, že doma žádný muzeum nemá ale jestli chceme vidět malby jejího manžela, můžeme se jít podívat. Snad všechny pokoje v baráčku jsou vymalovaný krásnýma postavičkama, přímo na zdech. Povídáme si s paní Řehákovou, Míra se jí ptá na svojí mámu, která z Bígru pocházela. Paní Řeháková si na ní po chvíli vzpomíná a vypráví Mírovi, že byly kamarádky a že spolu chodily pást krávy.
Když pokračujeme dál až na kraj Bígru, přicházíme k modré kapličce se třemi výklenky o které Míra tvrdí, že byla postavena jeho pradědou, kterej křivě přísahal na smrt svých třech dcer a ty pak do roka zemřely. Tenhle příběh prý slyšel kdysi na setkání banátských rodáků ve Skalné u Chebu. Na Bígru ho ale nikdo nepotvrdil. Fotím pro něj kapličku a zahýbáme doprava na lesní pěšinu. Cesta vede po kopci nad Bígrem a jsou z ní na něj pěkné výhledy. Nešli jsme až nakonec, protože jsme si chtěli prohlídnout vodní mlýnky, který jsou na potoce v dolním rameni kříže ( Bígr je totiž stavěný do kříže, což bylo shora dobře vidět ). Mlýnky jsme našli, ale pro nedostatek vody ani jeden nemlel.
Po procházce jsme si k obědu uvařili oblíbený Trenčianský párok s fazuľou a vyhlásili polední klid. Kluci ale dělali dost velkej bordel a tak jsme ho brzo ukončili a vydali se od našeho "kempu" na druhou stranu. Tady jsme objevili ještě jiný kapličky a vylezli na další kopec. I dneska je vedro k padnutí, a tak se vracíme a vydáváme se občerstvit k hospodě.
Cestou potkáváme paní Řehákovou s nějakou paní, která vypráví Mírovi další skutečnosti, týkající se jeho rodiny.
Já potkávam Jožiho Pelnáře, kterýmu vyřizuju pozdrav od Kropáčka, kterej s náma měl jet, ale nakonec pro totální destrukci nohy po bouračce na motorce, nemohl. Chci mu tu radostnou novinu o vyřízení vzkazu příbuzným oznámit smskou, a tak mi Filip radí, kam mam jít za signálem. "Mobilní loučka" se nachází na kopci nad kostelem a je turisty velmi oblíbená.
Po odeslání zpráv jdeme na pivo, tentokrát ne do hospody, ve který jsme byli včera, ale do kafebaru. Majitel je docela sympaťák, tak ho prosim, jestli bych si u něj nemohl dobít baterku do foťáku. Odpovídá, že beze všeho, a tak dobíjim a povídáme si o životě na Bígru a v Čechách. Dozvídam se například, že Nedvědovo babička taky pochází z Bígru a děda z Ljubkove. Po dobití odcházíme k autu, je pořád děsný dusno a kluci otravujou, kdy se zase budeme koupat. Beru je ke korytu, který je pod našim stanovištěm a hážu je do ledový vody. Jsou to otužilci a držej, pak se sami noří do koryta.
A je tady další důkaz našeho, pro zdejší, nepochopitelnýho hulvátství, zaviněnýho neznalostí, pocházející z tzv. civilizovanýho světa !
Přichází k nám nějakej chlápek, kterej vypadá jako kovboj a prosí mě, abych už kluky do koryta nepouštěl, že za chvíli se tudy budou vracet krávy z pastvy a tý vody, ve který je lidskej pot by se nenapili a lidi by jim museli nosit pracně vodu do maštalí v kýblech. Omlouvam se mu za naše hovadství a doufam, že než krávy přijdou, přitékající voda koryto pročistí.
Čekam s nim na krávy, dávam mu cigára a on mi vypráví o tom, jak je letos málo vody a že musí na krávy čekat právě u tohodle koryta a ty první krávy odhánět, aby pily až z dalších koryt, protože by nezbyla voda pro jeho krávu a on by jí musel potom nanosit nahoru do maštale. To jsem ještě netušil, kolik vody taková kráva. vracející se z pastvy, vypije !
A skutečně, krávy už se vrací, muj novej kamarád je odhání od koryta až jde konečně ta jeho. Přichází ke korytu, dlouhýmu minimálně tři metry a hlubokýmu asi půl metru a na jeden zátah z něj "vytahuje" asi půlku !
Padá mi kámen ze srdce, že jí voda nesmrdí našim potem. Loučim se s kamarádem, kterej odchází se svojí krávou, aby jí podojil.
Potom pomalu vaříme večeři a po ní jdu já s Mírou, ještě naposled na Bígru, do hospody a Dáša s dětma a Filip zůstávají u auta a stanu.
V hospodě kecáme chvíli s chlápkem, kterej každej den sleduje zprávy na ČT 1, protože má satelitní příjem a i s nim si povídáme o Sokolově. Je už tma, když platíme a vydáváme se k autu spát.