Pátek 15. 8. 2003
Všichni vstáváme pozdě, až kolem osmý. Zlatá paní Hrdová je už ale dávno na nohou a uvařila pro nás mamaligu, neboli kukuřičnou kaši, které se na Heleně říká Kule. Je hrozně sytá, aby člověk mohl až do večera pracovat na poli. Děti si jí dávají nasladko s jahodovým džemem, my s čerstvým sýrem a malinkýma, hrozně dobrýma klobáskama.
Už od rána je velký vedro. Protože je dnes svátek ( myslím že nanebevzetí Panny Marie ) nejde se na pole. Dófa a pan Hrdi jedou Arem něco zařídit do Moldovy. Domlouváme se, že se s nima svezeme dolů k Dunaji, aby si děti v tom hicu užily taky trochu koupání. Míra s Filipem chtějí jet na kolech za příbuznýma do Ljubkové, protože když jsme se u nich stavovali, tak jim tu slíbili.
9.00 - vyrážíme všichni dolů k Dunaji. Aro se na prašný cestě statečně drží obou cyklistů, za chvíli je ale pod plachtou děsně prachu. Přijíždíme na hlavní silnici ke Coronini a Dófa nám ukazuje, kam se máme jít koupat.
Všichni, včetně cyklistů skáčeme do Dunaje, Hrdovi odjíždějí Arem do Moldovy a říkají, že až pojedou zpátky, zase nás naloží a odvezou nahoru do Heleny.
Cyklisti po vykoupání nasedají na kola a vydávají se po silnici do Ljubkové. Já, Dáša a děti zůstáváme a každý se věnuje svému. Kluci si staví z bahna hrady, Fanča si čte Harryho Pottera, já píšu deník a Dáša spí. Každou chvíli někdo skočí do vody, aby se zchladil. Dunaj je ale jako kafe !
Všude okolo kejhají husy, přemejšlim, jestli jsou domácí, nebo divoký.
Za chvíli přijíždí až na břeh Dacia, vystupuje z ní táta s klukem a jdou se taky koupat. Pak táta bere smetáček a začíná Dacii mejt. Z rádia mu k tomu vyhrávají splašený trumpety, neboli typická balkánská muzika. Když už je Dacia čistá, zase odjíždějí.
Dopoledne pomalu přechází v odpoledne a Aro pořád nikde. Mezitím jsme se s Fančou šli podívat do Coronini a v magazinu mixt nakoupili nějaký sušenky a bonbóny.
14.50 - přijíždí Aro s Hrdovými a bere nás nahoru do Heleny. Po cestě ještě staví v rumunské vesnici pod Helenou, kde pan Hrdi vystupuje a jde s někým domlouvat prodej koně. U Hrdových dostáváme oběd - vynikající silnou polívku a vepřový s bramborama. Potom si ještě děti pochutnávají na koláči. Asi po hodině přijíždějí cyklisti. Nadávají, že cesta zpátky, byla díky protivětru od Dunaje utrpením. Úmorný dusno a množství zážitků nám bere veškerou sílu. Všichni se potřebujeme na chvíli natáhnout.
K večeru se Jožin vystrojil jako na svatbu a jde se s náma projít po Heleně. Někteří lidé, kteří posedávají na lavičkách před domy se s náma dávají do řeči. Obcházíme vesnici až ke hřbitovu, odkud je na Helenu velmi hezký pohled.
Zpátky se vracíme nejprve kolem katolického, posléze baptistického kostela. V baptistickém se svítí a když jdeme kolem, kývá na nás nějaká žena, ať jdeme dovnitř. Kostel je plný dětí, před nima stojí skupinka muzikantů, nebo misionářů ? ( asi z Čech ) a společně zpívají. Jsem docela překvapenej, že se to líbí i našim dětem a za chvíli zpívají s ostatníma. Jožin samozřejmě do baptistickýho kostela nešel, protože je katolík a v Heleně je mezi těmito dvěma církvemi velká řevnivost. Zůstal s ním venku Filip. Procházku zakončujeme ledovým točeným pivkem v hospodě, děti nanukem.
Pomalu se stmívá, povídáme si, pan Hrdi nám ukazuje kovárnu, já pak jdu s klukama k obecní studni pro vodu. S vodou to na Heleně neni moc dobrý, obecní rezervoár na kopci napájí pár studní ve vesnici, pro vodu si chodí lidi s kýblema.
Už za tmy se Jožin dovoluje Míry, jestli si může půjčit kolo. Míra mu ho půjčuje a Jožin odjíždí. Asi po půlhodině se otevírají vrata a v nich se objevuje zkrvavený Jožin. Má celej obličej sedřenej a taky ruku a nadává, že mu nějakej Čech vjel potmě do cesty a srazili se. Paní Hrdová ošetřuje Jožina a dělá si z něj přitom srandu, že neměl nikam potmě jezdit. Jožina evidentně smích maminky zlobí a je naštvanej.
Prorokujeme mu, jako zkušení cyklisti, který už takhle byli odření mnohokrát, že ráno bude pěkně napuchlej, což mu na náladě rozhodně nepřidává. Maže si rány propolisem a jde spát.
Celá událost nabejvá na pikantnosti v tom, že následující den se chtěl nechat Jožin v Moldově vyfotit na pas, aby s náma mohl odjet na návštěvu Čech.
S Hrdovými ještě chvíli řešíme Jožinovu návštěvu u nás, pak to i my balíme a jdeme spát.