Sobota 23. 8. 2003
7.00 - vstáváme.
7.30 - sedám na kolo a jedu do krámku nakoupit snídani. Kupuju čerstvej chleba, sýry a mlíko. Po snídani se vydáváme ke slovenskýmu kostelu a doufáme, že tentokrát budeme úspěšnější a dostaneme se nahoru na věž. Kostelník je velice příjemnej a ochotnej pán a pouští nás nahoru. Jdeme po úzkým dřevěným schodišti, nahoře se provlíkáme kolem zvonu do světničky, ve který dřív žil trubač, kterej každou hodinu troubil. Dneska už jsou trubky elektronický a nutno dodat, že zvuk mají teda hroznej. Po prohlídce světničky lezeme na ochoz, odkud je výhled do širýho kraje. Po sestupu děkujeme ještě jednou kostelníkovi a jdeme utratit poslední Leie do obchodů na náměstí. U Mírovo příbuzných bereme vodu. Po natankování se už pomalu přesunujeme do fronty, před celnicí.
11.45 - stavíme se do fronty, která se oproti ránu trochu zmenšila.
12.15 - bez sebemenších problémů projíždíme hranice.
13.15 - vjíždíme do Szegedu.
13.30 - vyjíždíme ze Szegedu
13.40 - po posunutí času vjíždíme do Kecskemetu.
15.30 - vjíždíme do Budapešti.
16.20 - po klidném projetí okruhem kolem Budapešti z ní vyjíždíme ven. Je zase děsnej hic. Domlouváme se že u Tatabanyie sjedeme z dálnice k jezerům, který tam jsou, vykoupeme se a uvaříme jídlo.
17.30 - stavíme v parku u jezera před městem Tata. Uvařený z auta skáčeme do vody. Je to mělký a teplý jako kafe ! Děti samozřejmě řádí a jsou rádi, že přece došlo na jejich oblíbený koupání.
Po osvěžení se s Mírou vracíme k autu, vytahujem vařič a začínáme vařit pozdní oběd.
18.25 - po obědě nasedáme a vyjíždíme od jezera. Než přijíždíme k hlavní, začíná Filip hledat peněženku s pasama. Peněženku hledá i Dáša a Fanča. Zastavujeme u krajnice, převracíme auto vzhůru nohama, než se ubezpečujem, že je to pravda ! Byli jsme okradeni ! Je to neuvěřitelná náhoda, ale seběhlo se to během pouhých 10 - 15 minut, kdy jsme byli já a Míra ve vodě. To stačilo těm svinským maďarským zlodějům, aby nám vyčorovali auto. Vracíme se na místo, kde jsme parkovali a obcházíme koše a křoví, jestli tam náhodou nenajdeme pohozený pasy. Ztratil se Mírovo, Filipovo a Matějovo, naše jsem měl naštěstí já s sebou. Dál se ztratily Dáše peníze, Fanče zlatý náušnice a Filipovi peníze.
Po marným hledání a poradě vyrážíme do Taty na policii.
19.30 - nacházíme policejní stanici a snažíme se vysvětlit, co se nám stalo. Jsme bohužel v Maďarsku, kde snad nikdo neumí jinou řeč, než maďarštinu, kterou zase neumíme my. Vyšetřovatel nám lámanou němčinou vysvětluje, že máme čekat na překladatelku. Čekání se prodlužuje. Překladatelka přijíždí asi po hodině. Je to naštěstí milá paní, který je nás evidentně líto. Složitě sepisujeme protokol.
22.50 - dostáváme kopii protokolu, loučíme se s překladatelkou, která nám moc pomohla a vyrážíme.
Bohužel ale ne směrem domů, ale na opačnou stranu. Jedeme do Budapešti na konzulát kvůli náhradním pasům pro Jelínkovce, abysme se dostali z Maďarska.
23.10 - stavíme u silnice a jdem se vyspat na zítřejší náročnej den.