Středa 20. 8. 2003
6.15 - budí mě zvuk sekery štípající dřevo. Rumuni, co do časnýho rána vyhrávali ze svejch autorádií kupodivu dost časně vstávají a hned zapalujou táboráky. Z auta leze Míra s kruhama pod očima a nadává, že vůbec nespal, kvůli tomu kraválu a že tady rozhodně nezůstanem.
To ostatně ani nemůžem, protože máme ve čtvrtek smluvenou schůzku s Jožinem, a tak se chceme přesunout někam blíž k Sopotu Nou, kde se máme setkat.
10.00 - vyrážíme na procházku proti proudu řeky Cerna, kde by mělo být prameniště sedmi pramenů. Bohužel naše vycházka brzy končí protože přicházíme k plotu, kde nás haltuje hlídač a posílá nás pryč. Za plotem je prý hydrocentrála a hlídají tam policajti. Jsme nuceni se otočit a jít zpátky, protože se to nedá ani nijak obejít a dál proti proudu řeky se jít nedá.
Vracíme se teda zpátky a u bufetu si dáváme langoše a pivko. Hraje tam skvělá muzika, splašený trumpety vyváděj jak zběsilý, tak kupuju dvě CD. Rozhodujem se, že ještě absolvujeme jednu léčebnou kůru v našem známým sirným bazénku. Je to lahoda !
Po vykoupání jdeme já, Dáša a Filip podél řeky dolů a Míra s dětma odchází na druhou stranu, do bazénu.
Přicházíme až k jezu, kde je pěkná tůňka na koupání, kde se dá i skákat. Na břehu Cerny a všude kolem je obrovskej bordel, předevšim Pet flašky a hovna.
Po dalším vykoupání, tentokrát v tý ledový tůňce jdem na silnici a míříme zpátky ke kempu. Ve stánku před bazénem si Dáša kupuje plavky za 150 000 Lei, nakonec neodolam ani já a kupuju si značkový rumunský Speeda za 60 000 Lei.
Přicházíme k bazénu a hned je nám jasný, že během těch dvou hodin, co jsme byli pryč, děti nevylezly z vody. Naučily se ale všichni skákat docela pěkný šipky. Řádíme všichni ještě chvíli ve vodě, Dáša pak prodává plavčíkovi kšilt, kterej od ní chtěl koupit.
13.30 - vracíme se do kempu a vaříme polívku. Po obědě je chvilka poledního klidu, pak balíme a jedeme autem do centra.
Já, během pobytu v Baile Herculane posedlej lázeňskýma kůrama, lezu do tý bahnitý díry u řeky a oddávam se horký koupeli. Je to v ní jiný než v tom kamenným bazénku. Voda je tady sice taky sirná, ale víc bahnitá. Ležim přímo na prasklině skály a cejtim jak z ní pulzuje horká voda. Chvílema jde horká, pak to ustává a znova. Je to tady prostě fantazie !
I přímo v centru těchhle nádherných historických lázní je ale ukrutnej bordel. Hromady odpadků se válej přímo na ulici a i tady jsou všude hovna. Ale ty horký prameny jsou naprosto skvělý ! Taky nás všechny udivuje, že to tady nikdo neproměnil v byznys, že si tady může každej užívat horkých koupelí a nemusí za to platit. Jó, holt zlatej Balkán !
Během mýho lebedění si v bahně jde Míra s dětma k pavilónu, kde ze skály vyvěrá ukrutně horká voda, minimálně 60oC a teče do ledový řeky. Zkoušejí si jednu nohu dát do tý vařicí vody a druhou do ledový. Přicházim k nim a jdem se podívat do historickýho pavilonku, kde vyvěrá Neptunův pramen. I přes děsnej smrad, ho některý lidi pijou. Dodávam si odvahy a taky ho ochutnávam. Je to nepředstavitelnej hnus, úplně se mi zvedá žaludek a furt to cejtim. Takhle hnusná chuť se snad ani slovy nedá popsat ! Musim si jít spravit chuť jednim točeným.
17.00 - kupujeme brambory, máslo a kysanou smetanu a bohužel, opuštíme báječný Baile Herculane. Na kraji města ještě stavíme v internetový kavárně, kde zkoušim, jestli bych tam nemohl stáhnout fotky z karty na CD, abych moh zase fotit, ale čtečky, ani vypalovačky tam nemaj.
20.45 - po složitým hledání místa na spaní stavíme v poli, asi 20 km před Sopotu Nou a už za šera začínáme vařit. Děti mají k večeři brambory s lančmítem, my dospělý, brambory s cibulkou, brynzou a skvělou rumunskou smetanou.
Po večeři stavíme s Filipem stan a pomalu se ukládáme ke spánku. Z křoví, který je hned za našim stanem se ale pořád ozývají podivný zvuky, jako by tam bylo nějaký zvíře. Děti se bojí jako blázni, ani pro nás to neni příjemnej pocit usnout vedle bůhvíčeho. My chlapi bereme baterky a jdem se tam podívat.
Když zjišťujeme původ podivných zvuků, musíme se smát. Jeden z keřů je totiž planá jablůňka, která je obsypaná přezrálýma minijablíčkama a ty sem tam padají do křoví a trávy a způsobujou to "hejbající se zvíře".
Odkládámě baterky, uklidňujem vystrašený děti a všichni pomalu usínáme.