Pondělí 11. 8. 2003
2.20 - máme sbaleno a vyrážíme z Lokte.
3.10 - na druhý pokus jsme úspěšní a kupujeme dálniční známku.
4.00 - vjíždíme do Prahy, provoz je naštěstí, jak jsme očekávali, v tuhle dobu, v pohodě.
4.45 - vyjíždíme z Prahy.
7.40 - vjíždíme do Brna.
7.50 - stavíme v Tescu a nakupujeme dárky a trochu jídla.
9.00 - odjíždíme od Tesca.
12.10 - cesta po dálnicích celkem ubíhá, jsme na maďarských hranicích a zatím za pouhých 1000 Forintů kupujeme dálniční známku na státní dálnici do Budapesti.
14.45 - jsme v Budapesti a oproti očekávání jí po obchvatu poměrně hladce projíždíme.
15.15 - jsme na dálnici na Szeged
15.30 - platíme na soukromé dálnici nekřesťanských 2310 Ft za asi 60 km a pokračujeme na Szeged.
17.00 - opět platíme zlodějským Maďarům za dálnici, tentokrát 5 Euro za asi 20 km. Jsou to pěkný svině !
19.30 - jsme na celnici v Nadlacu. Je tady docela dost aut. Během čekání na odbavení k nám přichází nějakej Maďar, mluvící slovensky a chce s náma měnit Eura za Leie. Myslí si, že jsme úplný blbci a nabízí za 100 Euro 10 x míň než je kurs. Po zlodějině s dálnicema zatím dalším maďarským zlodějům odoláváme a posíláme ho do pr.....
20.15 - Míra nás vysazuje na koupališti v Nadlacu a jede se podívat za příbuznýma, který tady má. Koupaliště má být termální ( podle Míry ), ale voda je jak led. Přesto do ní všichni, zpaření z cesty ve vedru, skáčeme.
21.15 - Míra přjíždí bez úspěchu a taky skáče do vody. Podle plánu bysme měli přespat v kempu na tomhle koupališti, ale ten mezitím přestal existovat. V Nadlacu naštěstí mluví snad úplně každej slovensky, takže domluva je v pohodě. Přetáčíme si čas a jedeme hledat Mírovo příbuzný.
Jedeme autem po prašný cestě mezi baráky, kde by měli bydlet, u jednoho stavíme a klepeme na okno. Po chvíli vychází jeden člověk, ale mluví slovensky jenom málo a říká, že tady bydlí jenom krátkou dobu, takže toho moc neví. Jedeme k jinému baráku a zase klepeme na svítící okno. Vychází žena s dítětem a po naší české otázce naznačuje, že jde pro manžela. Přichází asi třicetiletý sympaťák a hned se snaží Mírovi pomoct. Dostávají se až k jádru věci, pak on někomu telefonuje, posílá zprávy, zase telefonuje a říká, že čeká na zprávu, přímo od Bibiho, který je příbuzným Míry. Zpráva pořád nepřichází, tak znovu telefonuje a pak nám oznamuje, že Bibi za chvíli přijede, že máme jít dovnitř. Nechceme, protože je pozdě, ale nakonec si jdeme sednout k nim na dvůr, hned nám donáší pivo a nabízejí kafe. Pohostinnost Rumunska, tak jak ji známe i z loňska je pro nás, zvyklé na kyselé ksichty západní civilizace, pořád něco neskutečného. Dávám si lahváče a povídáme o všem možném. Po chvíli se dozvídáme, že onen sympaťák nemá žádné slovenské předky, že je čistokrevný Rumun. Na to jak skvěle mluví slovensky, je to až neuvřitelné. Vypráví nám, jak si jako dítě hrál v ulici se Slováky a tak že se naučil. Po chvíli přijíždí Bibi, jedeme autem za ním.
Je už dost pozdě, přijíždíme k Bibiho tetě a Míra se s ní domlouvá jestli může dát auto do dvora. Bibi nabízí 2 místa ke spaní u něj v bytě. Nakonec jedu já, Dáša a Fanča. U Bibiho se sprchujem, ženský jdou spát, my chlapi ještě chvíli dikutujem o tom, jak to v Rumunsku chodí.
24.00 - po neuvěřitelně dlouhým dni konečně zalehávam, a to nečekaně, v krásný bílý posteli.